Quidquid latine dictum sit, altum videtur

Příběh o lásce k přírodě

16. 10. 2008 19:40

 

Jeden člověk se při západu slunce procházel po liduprázdné pláži v Mexiku. Najednou spatřil nějakou postavu. Když přišel blíž, zjistil, že je to nějaký domorodec, který se co chvíli shýbá, zvedá něco ze země a hází to do vody. A tak pořád dokola. Když se onen člověk přiblížil ještě víc, uviděl, že domorodec sbírá hvězdice vyplavené na pláž a jednu po druhé je hází zpět do vody.

Člověk zmateně hleděl na domorodce a pak k němu přistoupil a zeptal se: "Dobrý večer příteli, copak to tu děláte?" "Házím ty hvězdice zpátky do moře. Vidíte, je odliv a uvízli na břehu. Když je nehodím zpátky, tak tu leknou." "Dobře", povídá člověk, "ale na téhle pláži musí být tisíce hvězdic. Všechny se vám určitě nepodaří sebrat. Je jich prostě moc. A víte, že se tohle pravděpodobně děje na stovkách pláží po celém pobřeží? Nemyslíte, že tím stejně nic nezměníte?"

Domorodec se usmál, sehnul se a zdvihl z písku další hvězdici. Když ji házel do moře, odpověděl: "Pro tuhle jsem to změnil!"

                                                                           Jack Canfield

 

Zobrazeno 1292×

Komentáře

mááťa

A tak to je nejen o lásce k přírodě. Člověk si taky může říct: ''Sám přece nemůžu nezměnit celý svět.''...a když si tohle řekně každý, tak se opravdu svět nezmění. A při tom stačí tak málo...''Pro tohodle člověka jsem to změnil.'' Možná je to jen jeden člověk, ale kdyby si tohle řekl celý svět, kdo ví, kolik by se toho změnilo...

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková